Z KANCELÁŘE ZPĚT KE KOŘENŮM
Před několika lety náš život vypadal jako tisíce jiných. Žili jsme v malém bytě v Praze, od rána do večera v zaměstnání, víkendy na chalupě, v létě týden dovolená a zase zpět do pracovního kolotoče.
Pak jsme si uvědomili, že tohle není život zcela podle našich představ. Toužili jsme po větší volnosti, samostatnosti, po prostoru, zeleni za okny a vzduchu, který voní. Postupně jsme opustili naše dosavadní zaměstnání, přestěhovali se a začali se živit vlastními nápady.
V létě 2019 jsem začala sbírat a sušit léčivé bylinky. A vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá s babičkou sbírala bylinky na čaj a jak jsem je i sušila, lisovala a lepila do dopisů pro kamarádky.
Vybavila jsem si, jak mě ta práce bavila a jak krásné dopisy to byly. V tu chvíli mě napadlo, že bych mohla zkusit vyrobit něco podobného i dnes. Natrhala jsem na louce za chalupou pár kytiček, vylisovala je a vytvořila první blahopřání.
Manželovi se nápad zalíbil, ale jak je jeho zvykem, nespokojil se jen s pouhým blahopřáním. Po několika dnech přišel s ideou sušených lisovaných květin za sklem, zarámovaných do kvalitních dřevěných rámů.
Tenhle nápad nás oba nadchl, a tak jsme se pustili do práce. Manžel sestrojil lisy, já sbírala květiny, lisovala, zkoušela různé kompozice a kombinace květů a vůbec se věnovala květinové stránce věci.
Manželovi, který je po svém dědečkovi zapáleným truhlářem amatérem, zase připadla výroba rámů. Sháněl materiál, zkoumal různé techniky práce se dřevem a vyrobil první prototypy rámů různých velikostí, barev a z různých druhů dřeva. Začali jsme hledat dodavatele dřeva, skla i květin.
Začátky samozřejmě nebyly jednoduché. Některé květiny se lisují lépe, jiné hůř. Řada květů mi v lisu zplesnivěla, rozpadla se nebo prostě vypadala nevábně. Také první dřevěné rámy nebyly úplně podle našich představ. Ale chybami jsme se učili a zlepšovali se.
Dnes vyrábíme květinové obrazy, které jsou krásné, originální a nejsou jen obyčejnou dekorací, ale mají svůj příběh a uchovávají vzpomínky na nádherné životní okamžiky.
Takový je náš příběh.
Stoletý jihočeský statek, který se po nekonečně dlouhé době vrátil k poctivému řemeslu.
Květiny z místních luk, lesů a naší zahrádky.
Dřevo z místní pily a sklo od třeboňského sklenáře.
Seno z ovocného sadu, do kterého obrazy balíme.
Vše vlastníma rukama a s láskou.
Jsme rádi, pokud jsme Vás svým příběhem zaujali. Těšíme se na Vás.
Martina a Honza