V létě mám doma na stole pořád vázu s květinami. Mám moc ráda, když můžu ráno vyběhnout na zahrádku nebo kousek dál na louku a natrhat květiny, které právě vykvetly a které se ještě třpytí kapkami rosy.
Na podzim, když už si z louky odnesu maximálně klíště, zase vyrážím do lesa na barevné listí. Všechny ty odstíny červené, žluté, hnědé, do toho třeba nějaká větvička, žaludy, kaštany. Dny se sice krátí a teplota klesá, ale tahle výzdoba pokoje mi vždycky zlepší náladu.
Pak už se blíží Vánoce a dekorace je jasná – smrkové, borové i jedlové větvičky, jmelí, to všechno ozdobené mašličkami, perníčky, šiškami nebo skleněnými ozdobami. Adventní věnec, vánoční svíčky, moje oblíbené andělky (porcelánové holky andělíčci) a samozřejmě nezbytný tác s cukrovím.
Jenomže ani nevím jak, Vánoce jsou pryč a s nimi odejde i stromeček, světýlka a celá ta báječná kouzelná vánoční atmosféra. Léto v nedohlednu a jak si alespoň trochu rozjasnit den, když je mlha, tma a zima?
Před pár dny jsem v květinářství uviděla sušené větvičky bavlníku. Ty bílé načechrané měkoučké chomáčky na špejli mi naprosto učarovaly. Jako by je někdo vyrobil z vaty. Jako by nasněžilo do vázy. Nádherná dekorace na tyhle zimní zasněžené dny. Bylo rozhodnuto, ty musím mít. Dnes už mají čestné místo na našem stole v pokoji. Sice to není zrovna květina k lisování, ale aspoň v té váze můžou zůstat až do jara, než se zase vyklubou ze země macešky, petrklíče nebo narcisky.
Krásné zimní dny.
Martina
Květy v obraze