Opět z našich svateb
Aktualizováno: 27. 1. 2023
Zaujaly Vás svatební květinové obrazy a chtěli byste se podívat pod pokličku toho, jak vlastně vznikají? Tady je jedna z mých oblíbených svateb.
S Adélkou jsme se na všem předem krásně domluvily. Po svatbě mi kytici jednoduše poslala poštou v krabici. Následovalo rozebrání a vylisování jednotlivých květin.
Když bylo usušeno, připravila jsem několik návrhů velkých i malých obrázků, aby si nevěsta mohla vybrat, které se jí nejvíc líbí. Ty jsem pak finálně zpracovala do obrazu mezi skla a zarámovala.
Zde jen malá odbočka – může se stát, že si nejste jistá, jaký obraz přesně budete chtít, jakou velikost, kolik kusů, jaký rám a tak, protože si prostě neumíte představit, jak Vaše kytice bude v obraze vypadat. To není vůbec problém. Prostě se domluvíme předem jen orientačně a konečnou podobu doladíme až pak, podle návrhů, které se Vám zalíbí.
Ale k naší svatbě. Adélka si vybrala několik nádherných kousků a svatební kytice putovala v podobě květinových obrazů zase zpět tam, kam patří. K nevěstě. Na památku.
Pokud se Vám příběh zalíbil a chystáte svatbu, určitě se nám ozvěte. Ať i Vaše svatební kytice zůstane napořád. Jsem tu pro Vás na Martina@kvetyvobraze.cz nebo na tel. +420 606 100 796.
Martina
Květy v obraze
Článek mě přenesl zpět na ten den, kdy jsme s manželem slavili naši první výročí v rodinném domě na venkově, kde se konala i svatební hostina. Vzpomínám, jak jsme seděli u velkého dřevěného stolu, obklopeni starými fotografiemi a květinovými aranžmá, které připomínaly tradiční svatební výzdobu. Všichni se smáli, tančili na staré písně a v pozadí hrála akustická kytara – atmosféra, která se podobá té, kterou popisujete ve svých fotografiích. pelican casino hanys-oleje.cz Ten okamžik, kdy jsme poprvé otevřeli krabičku s námi vybranými šperky, mi připomněl, jak moc jsou detaily to, co dělá svatební den nezapomenutelným. Všechno bylo tak autentické, že i po letech cítím vůni čerstvých růží a slyším šustění svatebních šatů. Díky za oživení těchto vzpomínek – připomnělo mi,…
Článek mě přenesl zpět na ten den, kdy jsem byl svědkem svatby své sestery v malé chalupě u lesa. Vzpomínám, jak jsme se všichni snažili najít vhodné místo pro fotky, a nakonec jsme objevili starý kamenný most, který se stal nečekaným kulisem pro naše rodinné portréty. Stejně jako ve vašem popisu, i u nás se během hostiny objevily neplánované momenty – babička začala vyprávět staré rodinné historky, které rozesmály i nejvážnější hosty, a šťastný pár se neustále usmíval, jako by celý svět ztichl jen pro ně. Ta atmosféra spontánnosti a radosti mi připomněla, jak důležité je nechat událost plynout přirozeně, místo aby se vše přetvářelo v dokonalý scénář. Máte také takovou vzpomínku, která vás vrací do konkrétního okamžiku?